autor: MAREK VINCZE
Ještě během studia vysoké školy v Dánském městě Aarhus, jsme se rozhodli s kamarády takzvaně, přijít severu na chuť. Rozhodli jsme se, že pro ještě lepší zážitek nebudeme spát v hotelu, ale zvolíme spaní pod širým nebem ve stanu. Za tímto účelem jsem zakoupil stan Hamburské značky Heimplanet. Tato značka si získala naši pozornost od začátku, jak jsme ji objevili. S časovým odstupem rok jsme tuto značku zastoupili na Českém-Slovenském trhu. Takto začalo naše poznávání:
Startovali jsme z města Aarhus auty směrem ke městu Hanstholm, kde jsme strávili první noc.
Hned po příjezdu nás okouzlila opuštěná severská pláž dostatečně vzdálená od ruchu města. Ta pláž byla jedinečná, dodnes nezapomenu na scenérii, která nás obklopovala. Oblaka se zdála být jen pár metrů vzdálená, přičemž jste se cítili, jako byste se vznášeli v nebi. Byl to nejlepší večer našeho poznávání.
Nafukovací stan Heimplanet jsem rozložil během minuty, rozložili jsme židle na pláži metr vzdálený od žblnajícího moře. Oheň nesměl chybět, jednoduše jsme zapálili Švýcarský Fondue gel. Během toho, jak jsme tam seděli, noc se blížila zahlédli jsme v dálce světla, zpočátku jsme nevěděli, co ta přerušovaná světla jsou. Skrz pohled dalekohledu jsme zjistili, že jsou to vzdálené Norské majáky, které stříhají celou tu dálku až k nám. Byl to opravdu krásný okamžik.
Po probuzení jsme se z města Hanstholm vydali trajektem firmy ColorLine do města Kristiansand. Hned od začátku jsme si řekli, že bude lepší, když budeme platit v hotovosti, k našemu překvapení po příchodu do doku byly všude vylepeny nálepky „no cash“. Jedinou možností bylo zaplatit kartou, ale z nějakého zvláštního důvodu ze šesti karet nefungovala ani jedna. Pokaždé jsme obdrželi hlášení – nedostatek finančních prostředků. Což bylo zvláštní nakolik na každé kartě bylo více než 300 €, které by pokryly náklady na trajekt. V tom se objevil manažer tím, že se mu to online podařilo zaplatit, ovšem i to ne na první pokus. Později nám řekl, že by to mohlo být znamení, pro které bychom z Dánska neměli odplout do Norska.
Dokové parkoviště bylo plné německých turistů sem tam dáky Rakušan a Švýcar či Francouz. Slováka, ba i Čecha jsme tam věru nezahlédli. Pokračovalo nalodění se na trajekt. Musím přiznat trajekt byl výborný, zakoupili jsme si lístky do Business třídy, které byly o 30 € dražší no v ceně bylo jídlo a samostatná kajuta s relaxačními křesly, samozřejmě káva a pití bylo formou švédských stolů. Na trajektu to žilo, Němci si užívali tak, jak je neznám, možná právě proto, že směřují do tak zajímavé země, jako je Norsko.
Hned po vylodění z trajektu nás neměle překvapila celní kontrola, která nás zastavila a vznesla podezření, že bychom mohli převážet drogy. Bylo nám vysvětleno, že je podezřelé, když mladí lidé se slovenskými SPZ cestují trajektem do Norska. Musím přiznat byli jsme jediní mladí lidé na trajektu mimo děti, které se spolu s rodiči těšili na dovolenou. Během kontroly jsme byli prověřováni několikrát. Jako první na nás pustili psa, který měl čichem zaznamenat přítomnost drog. Pes však už po krátké chvíli přestal ovoniavat, policistu to natolik překvapilo, že pes nic nenašel tak se rozhodl ho na nás pustil ještě další třikrát. Součástí byly otázky typu: máte rádi drogy? Zkoušeli jste už někdy drogy? Nakonec nás odvedl do bílé místnosti o rozměrech asi 2 metry čtvereční. Během našeho pobytu v této kutici se pánům policistům podařilo takříkajíc převrátit celé auto na ruby. Všechny spací pytle, stany povybíraly z obalů dokonce byly natolik důkladní, že nezůstalo ani pero v obalu. Během tohoto pobytu v kutici k nám přidali ještě jednoho mladého Nora, který byl rovněž podezřelý z převážení drog. Řekl, že je to poprvé, kdy se mu něco podobného přihodilo, ve stresu byl mnohem větším, než jsme byli my. Situaci jsme využili a mladý Nor nám pomohl s dodatečným plánováním naší trasy po Norsku. Což bylo určitě přínosem. Po zhruba půl hodině nám přišel policista oznámit, že jsme volní, nic nenašli a přejí nám pěkné pokračování v cestě. Musím přiznat nečekali jsme, že by nám věci nechali jako po výbuchu. Byl to mimořádně nepříjemný zážitek. Tehdy jsme si vzpomněli na pana manažera, který říkal o možném znamení. V tolik stresu jsme i zapomněli na doklady, totiž policisté nám je sami nevydali, přišli jsme na to, že nám chybí až po odchodu ze stanice celní kontroly, ale už jsme byli vzdáleni necelých 10 kilometrů. Když jsme se vrátili po naše doklady byli jsme ujištěni o tom, že oni je nemají po půlhodinovém natahování nám doklady dali, omluva ze strany policistů se nekonala.
První den jsme dorazili do města Stavanger, ačkoli bylo krásné, nezdrželi jsme se v něm dlouho. S velkou netrpělivostí jsme toužili zahlédnout Norské fjordy. Cestou z Osla se scenérie několikrát změnila a měli jsme možnost pozorovat různé krajinné prvky.
Ze Stavangeru jsme se dostali 20km podmořským tunelem blíže našemu cíli. Tunel byl mimořádně zajímavý a přechod skrze něj byl zážitek. Nechyběly kruhové objezdy, odpočívadla a moderní osvětlovací technika, která různými barvami zpříjemňovala jízdu. Po výjezdu z tunelu jsme zaregistrovali, jak se den neúprosně blíží ke konci a my jsme ještě neměli postaven stan. Takže naše jediná priorita byla najít místo ke kempování. Ale to jsme ještě nevěděli, jak to v této části Norska funguje. Představte si, že každý metr čtvereční byl využit a někdo ho obhospodařil. Buď tam lidé něco pěstovali nebo pečovali o ovce. Po dlouhé jízdě jsme pořád nebyli schopni najít místo, kde bychom mohli postavit stan. Přesto se mi líbilo, že každý má svůj podíl velké půdy a nic není nevyužito. Přesně tehdy jsem si pro srovnání vzpomněl na naši měsíční zemi - Slovensko. Dostali jsme se do situace, že asi v jedenáct hodin večer jsme se blížili k našemu cíli, ale jediný tunel, který by nás tam mohl dostat byl zavřený. Pracovník tunelu s překříženým BMW přes silnici nám oznámil, že tunel bude opět otevřen ve 4 hodiny ráno. Jelikož jsme neměli jinou možnost, byli jsme nuceni přespat v autě.
Druhý den hned z rána jsme pokračovali přes již otevřený tunel a, co nás čekalo za ním bylo něco nádherného – fjordy v plné své kráse. Jezera byla úchvatná, tráva mi přišla zelenější, než na Slovensku a vzduch byl příjemný jako v Tatrách. Celková scenérie byla ohromující a energie okolí se nám vlévala do žil. Fotografie nedokázaly vystihnout tu krásu, kterou jsme viděli a prožívali.
Kamkoli jsme se podívali, na desítky kilometrů jsme viděli obrovská prostranství vody a kopců. Nekončící vodopády a malé prameny z nichž pití byla radost pro chuťové pohárky. Celá země byla ponořena do mlhy, vlhkost byla všudypřítomná. Objem vody, který se nacházel v tomto prostředí nám připomínal Liptovskou Maru ale v mnohem větším rozsahu. Tam, kde jsme byli, neexistovaly turistické stezky ani domy. Byl to nedotčený kousek přírody, který by každý pravý dobrodruh ocenil. Fjordy přečkaly naše očekávání.
Náš výlet po fjordech jsme ukončili výstupem na 1500 mnm, kde jsme objevili zamrzlé jezero s krásnou tyrkysovou barvou. To místo bylo tiché a působilo tak, jako bychom se ocitli někde na pólech. A to právě byla ta krása Norska. Zažijete nespočet krajinných scenérií, které nejsou pořád, ale velmi rychle se mění.
Po ohlédnutí zamrzlého jezera byl před námi cíl, který nám poradil mladý Nor a to vodopád Vøringsfossen. Pyšnil se výškou 182 metrů. Síla tohoto vodopádu je jen těžko popsatelná, pokud člověk před tím neviděl podobný vodopád. Fotografie ani videa nedokázaly zachytit tu sílu a energii, které toto místo vyzařovalo. Dunění vodopádu z doliny bylo slyšet všude kolem. A občasná duha jen potěšila.
Po návštěvě vodopádu jsme se začali pomalu spouštět do nižších nadmořských výšek, stále obklopeni úchvatnou přírodou. Blížil se konec dne a padlo rozhodnutí socializovat se, pronajali jsme si chatku v malém městě s přibližně 5 000 obyvateli. Chatka byla příjemným odpočinkem s možností umýt se ve sprše po všem, co jsme zažili. Byl už pokročilý čas a byl otevřen jen jediný bar s restaurací, kde jsme poznali slovenského romského barmana z Michalovců, což nás mile překvapilo. Poznal nás podle slovenských SPZ. Měl nám hodně co říci o tamním životě. Věděli jsme, že Norové mají spoustu peněz avšak barman nám řekl že průměrně lidé v baru nechají bez sebemenšího problému 500-1000 € při každé návštěvě podniku. My jsme si také objednali vícekrát pivo a to jsme ještě nevěděli, že za sklenici zaplatíme 17 €. :-) Také jsme se dozvěděli o jejich zákonu, který jim zakazuje nákup alkoholu po 22:00 hodině. Norové mají velký problém s nadměrným požíváním alkoholu. Starší Nor, který se k nám přidal v baru spolu s Norkou, nám povídali o svých zkušenostech a dali nám několik zajímavých životních rad. V důvěrné atmosféře nám Norka zmínila, že je přesvědčena, že Evropu čekají nelehké časy – to bylo ještě těsně před válkou na Ukrajině. Její tvář byla vážná a její slova měla hlubší význam. Zdůraznila však, že Norsko je odděleno od Evropy a nejsou součástí Evropské unie, takže jejich situace není tak závažná, naprosto ropu jako jejich hlavní zdroj příjmů dostali zdarma od Dánů. Na co si průměrný Dán vždy vzpomene, když pomyslí na Norsko. Odbilo 22:00 hodin a neznámý Nor se snažil od slovenského barmana koupit pivo. Barman dodržoval pravidla i přes nabídku od Nora, který chtěl zaplatit 4násobek ceny, což by bylo 68 € za sklenici piva. Mimo to nám barman popsal zimy, které často překročí -40 stupňů Celsia. Musím přiznat, rád bych si to vyzkoušel.
Další den následovala návštěva Osla. Po příchodu nás město svou atmosférou opravdu potěšilo. Oslo je městem s bohatou historií a fascinující architekturou, kde se tradiční a moderní kultura pojí. Je to opravdu velmi bohaté město a vidět to na každém kroku.
Po celodenním poznávání Osla následoval zážitek, ze kterého jsme skutečně měli mráz na zádech. Celé to začalo tím, že jsme si z nějaké pochybné stránky pronajali chatu. Nikdy jsme se s majitelem chaty nesetkali a celou dobu byl velmi vysmátý, což na nás působilo spíše pozitivně. Chata se nacházela v hlubokém a temném lese, 5km od civilizace. Byla to jediná chata v širokém okolí. Hned po příchodu na chatu jsme si všimli ptačí budky, které všechny směřovaly otvory na chatu. Měli jsme pocit, že v nich budou kamery. „Celkem chytrý nápad, jak je skrýt“, řekli jsme si. Zároveň jsme zjistili, že se chata dá uzamknout jen zvenčí. Divné, ovšem to v nás nevyvolávalo až tak mrazivý pocit. To, co jsme zahlédli později, v nás skutečně mrazivý pocit vyvolal. Na dveřích byl vyříznut kus dřeva na jazýčku tak, aby se dveře daly otevřít tichým způsobem, takže nikdo by ani neslyšel, že se dveře otevírají. Toto poznání v nás vytvořilo nevoli kvůli které jsme prozkoumali celou chatu, a co jsme našli, nás nijak nepotěšilo. Pod postelí jsme objevili krev s rozbitou sklenicí a v knihách jsme našli jen literaturu o vraždách. Poslední kniha s názvem \"kreativní vražda\" měla jako záložku bloček od sekery, a po přečtení pár řádků ze stran kde byla záložka položena jste se dočetli o útulné chatce hluboko v lese ... Ve zkratce lidí v chatce čekala blízká smrt.
Navzdory tomu, že jsme se snažili zachovat chladnou hlavu, měli jsme oprávněná podezření na nekalé aktivity majitele chaty – možná to byly domněnky, nebo vtip majitele chaty vystrašit hosty. Dodnes nevíme o co přesně šlo. Ovšem nakolik už byla noc, rozhodli jsme se chatu neopouštět. Vyrobili jsme si malou zarážku ze dřeva, kterou jsme strčili pod dveře, aby se nedali otevřít z vnější strany. Všechny závěsy jsme zatáhli, aby nebylo vidět dovnitř. Vyzbrojeni noži a sekerou jsme byli neustále ve střehu. Co následovalo nás ale opět zamrazilo. Komín se ucpal a do chaty začal proudit hustý kouř, který spustil alarm o kterém jsme nevěděli, možná si dovedete představit jak nás takové houkání alarmu v psychickém rozpoložení, které jsme tam zažívali vystrašilo. Abych byl upřímný, celou noc jsme neprospali a byli jsme připraveni na jakýkoli náhlý útok. Možná jsme měli přehnanou reakci, avšak stále jsme měli pocit, že na tomto místě se stalo něco špatného. Nemluvě o tom, že v inzerátu se psalo, že jde o chatu bez elektřiny, avšak elektrika tam byla a byla chytře skrytá. Nejhorší na tom bylo asi to, že tam nebyl žádný signál.
Další den, ač nevyspaní, jsme se vydali na naše poslední stanoviště ve Švédském městě Göteborg, odkud jsme vzali trajekt do Dánska. Měli jsme malé pozorování, že Švédsko nemá tak působivou přírodní scenérii jako Norsko. Celkové zhodnocení našeho výletu – bylo to neustálé vyvažování mezi dobrými a špatnými stránkami, ale nakonec převládala ta dobrá stránka. Byl to mimořádně poučný výlet, který nám ukázal, jaká je Norsko země. Je to příroda jako z nejkrásnějších snů, s neskutečnou čistotou, a všechno tam fungovalo tak, jak má. Bylo vidět, že jsme v království a ne v obyčejném politickém systému. Připadalo nám, že všechny země s monarchiemi, jako například i Dánsko, Lichtenštejnsko a podobně fungují lépe než ty bez nich. Věřím, že jim záleží na jejich zemi. Prošli jsme nejdelším podmořským tunelem světa, který je dodnes považován za technický zázrak. Tunelů zde bylo mnoho, jako hub po dešti, a každých pár metrů jsme přecházeli z jednoho tunelu do dalšího. A to byl náš výlet po Norsku, který později inspiroval zastoupení značky Heimplanet právě tady u nás doma. Stan od značky Heimplanet, na který se dalo vždy spolehnout, byla asi jediná jistota, kterou jsem na tomto výletě měl.
